Zahájení chřestové sezony

Letošní chřest vstal přímo z “hrobu”, kde se pěstuje, nafackoval mi a přikázal mi podělit se o poznatky z Hostína na Mělnicku. Právě tam se totiž nacházejí největší české chřestové plantáže. To víte, lehká písčitá půda a mírné klima. Ale musí se to umět. Firma Český chřest tato pole koupila od krachujících Holanďanů. A zatím vše nasvědčuje tomu, že tahle firma to umí nejen s chřestem, ale i s marketingem. Takže jste se určitě už museli všimnout všudypřítomné “chřestové osvěty”  - proč a jak chřest jíst, jak ho skladovat, jak poznat že je čerstvý a jak se pokud možno vyhnout importům, které k nám doráží gumové a nahnilé.

Na chřestové slavnosti v Hostíně na Mělnicku určitě příští rok doražte. Nejenže se dosytosti “naperete” vším, co se z chřestu dá uvařit, ale můžete nakouknout i do chřestového “backstage” – jak my Pražáci v zabahněných semiškách říkáme polím, skladům, třídírnám a dalšímu tomu zahnojenému okolo. Po cestě zpět se můžete stavit na zámku Veltrusy s nádherným parkem s dančí oborou, který připomíná umírněnou verzi Versailles. 

Bílý a zelený chřest je, surprise surprise, jedna a tatáž rostlina. Jestli jste dávali v přírodopise pozor a víte co je fotosyntéza, je vám jasné, že ta může za zelenou barvu chřestu, který roste nezakryt světlotěsnou fólií a že naopak bílý chřest získává křehčí a delikátnější chuť tím, že se pěstuje pod fólií, která přístupu světla zabraňuje. 

Chřestová sezóna začíná v půlce dubna a končí s červnem. Během těchto dní se na farmách trochu potí. Hlavně dělníci, kteří ze záhonů, jimž se říká “hroby”, vypichují jednotlivé stonky chřestu. Řady se musejí obcházet i několikrát týdně – chřest totiž dozrává postupně. K vypichování se používá nástroj podobný lžíci na boty zakončený ostrou zakulacenou hranou. Sklizené stonky se vloží do speciální plechové přenosky s gilotinou na konci a cokoli, co přečnívá, se nemilosrdně řeže.

Víme teda, jak se zajišťuje standardizovaná délka, co ale s tloušťkou? Jiří Šafář, jeden z majitelů Českého chřestu a bývalý restauratér, nám ukázal i bedničky chřestu, který nevyhovuje svým poloměrem a proto se neprodává. Zvláště u příliš širokých stonků se bojí, aby ho veřejnost neobvinila z přílišného hnojení.

Ukázka příliš "tlustého" a příliš "hubeného" chřestu, který se na pulty nedostane.

Pro Pražandu v semiškách byla fascinující i “myčka chřestu”.

 A samozřejmě i poněkud lascivně vypadající přístroj na strouhání chřestu…

A tady něco k otázce, zda se dá chřest jíst i syrový. S carpacciem z červené řepy a přímo z pole – dá!

Jestli vás zajímá, jak se dá chřest upravovat, tady přehršel receptů z minulého roku.