Milí čtenáři, chcete-li si upéct pravé velikonoční Jidáše, klikněte sem a směle do toho. Chcete-li se dozvědět více o mém velikonočním hatu, čtete dál.
S Velikonocemi jsem měla problémy už od dětství. Tedy ani ne tolik se začátkem jara, vajíčky a zelenáním, jako spíš s debilní českou “šupací” tradicí. Už přece to slovo! Nikdy jsem nepochopila, že k nám mohou bez ohlášení vtrhnout cizí lidé, vytáhnout mě z postele, trapně cosi mlít a přitom mě mlátit ještě něčím trapnějším. Jakmile to šlo, odmítla jsem proto jezdit na chalupu a ačkoli jsem musela strávit celé Velikonoce v paneláku, mohla jsem si alespoň užívat ničím nerušené panelákové anonymity a nikdy nikomu neotevřít.
Pak jsme se ale přestěhovali na vesnici a hrozba se znovu stala reálnou. Naštěstí jsem ale v té době randila s vysoce intelektuálními typy, kteří si většinou ani nevšimli, jaké je roční období a tak jsme Velikonoce nezúčastněně strávili někde v kavárně. Ano, to je to slovo co hledám – to báječné a jediné slovo, které jde dohromady se slovy “strávit” a “Velikonoce” – “nezúčastněně”.
Brzy nato jsem propadla feministickým studiím a to mne pro velikonoční “hate” navíc vybavilo správnou terminologií. Vlastně mi to pomohlo Velikonoce nenávidět ještě o trochu víc – no když pomyslíte, jakými všemi teoriemi můžete obraz muže zběsile mlátícího ženu útlým proutkem dekódovat, už nikdy asi tuhle tradici neuvidíte stejně.
Tahle kritická fáze mého dospívání pominula zároveň s touhou chodit s někým intelektuálně rozháraným. Našla jsem si proto chlapce z Moravy. Je milý a roční období si uvědomuje. Náš první společný rok se proto nesl ve znamení partnerství, snowboardingu a vyrovnané pohody. Až do Velikonoc! Jasně, řeknete si – Moravák – mohla to tušit! Jenže jak jsem mohla vědět, že pražský “hate” nepřekoná moravské “kořeny” a můj manžel bude na šupání trapně trvat?!
Naštěstí, jedna tradice je na Moravě silnější. Kdo se tam nezlíská o Velikonocích tak, že za bílého dne ohrožuje provoz na silnicích, jako by ani nebyl. Manželova první otrava alkoholem se mu přihodila během Velikonočního víkendu. Podávám proto o Velikonocích hojně lihoviny. Tahle tradice nás totiž víceméně baví oba.
Myslím, že tenhle hate má spousta holek a žen v mém okolí. Myslím, že svým způsobem to může být pěkná tradice, ale hlavně když se nikdo do ničeho nenutí a pokud to nefunguje tak, že chlapi si na vás celý rok nevzpomenou a pak najednou chtějí "udělat něco pro vaše zdraví". Bleh :o) Nevím, proč se skoro nedělá polévání vodou, zasloužili by si to :o)
OdpovědětVymazatNe "proč se skoro nedělá", ale "proč my ženy neděláme". Samo se nepoleje :-)
OdpovědětVymazatVelikonoce - trávit - nezúčastněně, svatá trojice. :-)
OdpovědětVymazatNesnáším hlavně to perverzní slovo "vyšupat":). Blink. Jinak, u nás "se" polévá. Polévají i bijí kluci. Hezký slovenský zvyk, na Velikonoční pondělí bývají v televizních zprávách záběry z východního Slovenska, jak dva opilci drží nebohou dívku v krojí a polívají ji vědrem vody ze studny, jak něžné (a bude zdravá! A my vás aspoň tolik nebijeme, voda přeci nebolí!). Velikonoce proto bývaly hlavně přeborem v tom, kdo najde lepší skrýš.
OdpovědětVymazat:D to mě pobavilo ... z Velikonoc mám taky od dětství traumata, ale hlavně z těch městských. Když jsem je náhodou strávila na vesnici, tak se z toho stala docela snesitelná událost. Bylo nás, holek, přeci jen víc na hromadě a hoši se zlískali hnedka po ránu a už pak neměli sil nás někde nahánět.
OdpovědětVymazatHi, spíš by mě fakt zajímalo, jestli vůbec existuje nějaká osoba ženského pohlaví, která si mrskání užívá. Možná nějaká příznivkyně BDSM ...
OdpovědětVymazatVelikonoce respektuju pouze jako nejdůležitější křesťanský sávtek, celkem ráda peču mazance, jidáše a beránky, ale šmekustr nesnáším. (Jo a díky za slovo vyšupat, to jsem neznala, u nás na Hané je to "vymrskat" a proces mrskání je "šmekustr").