Prohlídka tržnice Sapa se šéfkuchařem SaSaZu

Protože mi Sapa vždy přišla strašně fascinující, ale bála jsem se tam sama jít, procházka pod vedením šéfkuchaře restaurace SaSaZu Shahaba Shabtaye mi přišla jako docela dobrý nápad. Čím víc se ale termín blížil, tím větší úzko se mně zmocňovalo. Když jsem pak v nedělním odpoledni parkovala před modrou bránou Sapy, nechtělo se mi už vůbec. Jít se dívat „s průvodcem“ do normální tržnice mi vůči vietnamské komunitě, která tam převážně obchoduje, přišlo najednou strašně úchylné. U vchodu už ale čekal svižný malý mužík  - Shahab a nebylo cesty zpět.  Než jsem si stačila prohédnout skupinku spoluvýletníků ve složení: několik postarších žen - kamarádek, jeden sportovec, jeden pár a maminka s dítětem, Shahab už nás táhl do útrob Sapy. 

Nejprve jsme procházeli tzv. business centrem, kde se prodávají levné letenky do Asie, ale zároveň i svatební šaty nádherně prezentované oproti fešné zdi z alobalu. Naše první zastávka vedla do salonu, kde jsme si všichni nechali udělat rychlou masáž rukou a manikůru. Pozor, za veškerou manikůru v tomto stánku zaplatíte 200 Kč. Myslím, že lak má sice adekvátní kvalitu, ale ta cena!  Při manikůře jsme si dopřáli tu „nejlepší kávu v Sapě“ z pojízdného stánku viz. dole.

Vietnamská káva obsahuje, jak jinak, rýžový prášek, takže chutná trochu jako čokoláda z automatu.  

S nakrémovanýma klouzajícíma rukama jsme se pak vydali na „předkrm“ – do restaurace s otevřenou kuchyní. Kuchař tam na maličkém prostoru připravoval v sedě průzračné rýžové těsto, do kterého poté zabalil houby šii-take a arašídy. Ale prosím nechtějte po mně vědět, jak se to jmenovalo. Mám pocit, že spousta věcí ve vietnamské kuchyni se servíruje s mističkou sladkokyselé zálivky, do které se ještě vsype trochu čerstvých čili papriček a zakápne se citronem. Takto se servírovaly rýžové závitky v Sapě, ale i známější Bun Cha.

Po vydatném předkrmu jsme se vrhli na Sapa shopping! V první „sámošce“ jsme pod Shahabovým vedením nakoupili zeleninu – čerstvý koriandr, thajskou bazalku, různé odrůdy máty, maličké cuketky, galangu a další. Já třeba zakoupila zelené čajové lístky, o kterých ani Google neví, co s nimi.

Druhý supermarket určil Shahab jako vhodný pro nákup "suchých" potravin. Tam jsme proto nakoupili rýži, rýžové nudle, rýžové krekry, kokosové mléko a já nakoupila spoustu bujónu pro přípravu polévky Pho. Je mi jedno jak moc je to karcinogenní, na pomalé táhnutí vývaru celou noc bohužel není vybavená ani naše kuchyň, ani naši sousedé.

Po náročném nákupu byl čas na oběd - Pho v podniku s přímočarým názvem Pho. Ovšem nijak mě nenadchlo. Stále tvrdím, že nejlepší Pho mají ve stánku na stojáka na Jiřího z Poděbrad. Tady mě pouze naučili, že se do něj musí dát ještě několik lžiček oleje s nakládaným česnekem a čili papričkou. 

Polévka s hovězím - Pho Bo s omáčkami po směru hodinových ručiček: rybí, čili a s naloženým česnekem a čili papričkami.

Nemuseli jsme si dlouho lámat hlavu, co jedí Vietnamci jako dezert. Následovala totiž návštěva stánku – cukrárny, kde prodávali v plastovém kelímku žlutý sladký nápoj z rýže, do kterého jsme si dali další rýži. Já tam i přes riziko, že se ztratím celé skupině, koupila dva velké bílé rýžové knedlíky, o kterých jsem si myslela, že budou sladké. Pyšně jsem je dotáhla domů a prezentovala. Jedno sousto ale prokázalo, že nejsou ani sladké, ani slané. Zkrátka, že nemají absolutně žádnou chuť kromě té, kterou si představuji, že byste dostali, pokud byste udělali želé ze špinavé vody od nádobí. 

Rýžový dezert

Dezertem Sapa trip oficiálně skončil, ale já si toho nakoupila tolik, že pro vás děcka, bude Sapa trip ještě dlouho žít! 

Po směru hodinových ručiček zleva: 1. inkriminovaný knedlík, 2. nevím, 3. galanga, 4. čajové lístky, 5. citrón a 6. rýžový koblížek, co vypadá jako vejce. Kdo ví, co je to zelené a napíše mi, jak se to upravuje, má bod. Já jen vím, že dušení není ten správný způsob :)