Stánek na první pohled nevzbuzuje úplně důvěru. Za prvé musíte projít skoro celou Holešovickou tržnicí. To z důvodu velmi divné povrchové úpravy tržnice zcela vylučuje návštěvu v podpatcích. Pro nás, co jsme tam byli naposledy v osmi letech s tátou pro levné boty a proto jsme se tam zařekli už nikdy nevkročit, je to překážka sama o sobě. Dále musíte dokonce několika stánky přímo projít. To je ale celkem zábava pokud se nebojíte lidí tak jako můj manžel. Kdo se bojí lidí a ještě ke všemu je ajťák (já nevím, souvisí to nějak?), ať projde Alzou. Stánek č. 8 je přímo za ní.
My jsme si dali oba Bun Cha a oba jsme se souběžně zhrozili, když maso přinesli ještě s chlupy. Mno, asi je to ve vietnamu tradice, možná jen my Evropané jíme jen maso, ale kůži, chlupy, kopítka a pařátky ne. Ať tak či onak, maso bylo skvěle ochucené, dostali jsme k němu tradiční mističku s vodou s cukrem a octem a bylinkovou „oblohu“ ve formě thajské limetky, sójových výhonků a zcela nepochopitelně v doprovodu ledového salátu. Pochutnali jsme si, ale ruku na srdce, ty chlupy byly trochu překážka. Příště si asi dáme opět vyzkoušené a osvědčené Pho, na které sem určitě stojí za to zajít.
Pho je tradiční vietnamská polévka, ve které se snoubí chuť vařeného hovězího, rýžových nudlí a silného hovězího vývaru připravovaného tradičně několik hodin z kostí, oháněk a radši nevědět z čeho. Tyto ingredience vás samy o sobě do varu nepřivedou, co je na Pho ale typického a řekla bych i návykového, je směs koření, kterou se vývar i maso ochucuje: koriandr, kardamom, skořice, fenykl, kmín a určitě mnoho dalších. Typicky by se Pho i Bun Cha měly podávat se spoustou zeleného koření a přídavků, kterými si strávník ochucuje jídlo sám. Nutností je zelený koriandr, limetka či v našich končinách citrón, čili omáčka Sriracha, sojové výhonky, čili paprička a thajská bazalka.