Kuře bez výčitek: recept na šťastné kuře s nádivkou

Abyste plně ocenili maso z volných a přírodních chovů, musíte být alespoň částečně obeznámeni s tím, v jakých podmínkách žijí zvířata ve velkochovech. Nejste-li, nebudu vám radši stísněné prostory, konstantní šero, oddělení od matky, nebo nemožnost chovat se svobodně a podle instinktů vůbec popisovat. No a do podrobností o tom, jak probíhá porážka, už nebudu zabíhat vůbec. U kuřecího mám navíc poslední dobou pocit, že netrpí jenom zvířata, ale už i my, strávníci. Maso je plné vody, nevoní a i při sebelepší úpravě chutná jako  rozmoklá překližka. Dokonce už jsem jednou přemýšlela, jestli to nespraví sýr a broskev?! 


JE ČAS PŘESTAT JÍST MASO?

Samozřejmě, už vás slyším jak říkáte, že je tedy nejvyšší čas přestat maso jíst úplně. Jenže pokud jste jako já, už si nedovedete svůj život představit bez výpečků, řízků, bůčků, medailonků, klobásek, buřtíků, tlačenek, šunčiček, paštiček (pomóóóc, nejde to zastavit!!). Tak co s  tím?

Lynčování vegetariánů neunikneme, ale řešením je pro nás připlatit si za  zvíře, které žilo v důstojných podmínkách, se svou rodinou, v přirozeném  prostředí a šťastné. A takovému masu znovu vrátit status "sváteční  pečínky", tzn. dát si jej třeba jen jednou za týden. Ale ti nejcyničtější z nás si k tomu ještě položí otázku: “Je spokojenost zvířete z toho masa poznat?” Aneb přeloženo – stojí to za ty peníze?

OKOŠTOVALA JSEM ZA VÁS

Takže já jsem to rovnou otestovala. A to na jednom takovém “šťastném”  kuřátku z Našeho Gruntu. Tamní kuřata pocházejí z  farmy Loužná, kde je chová bývalý automechanik. Ne to není sranda! Ale vlastně  je jedno, kdo je chová. Důležité je, že žijí uprostřed svých rodin, volně si běhají po venku, hrabou si, popelí se do zblbnutí a vůbec dělají všechno, o co jsou jejich sestry z velkovýkrmen ochuzeny. 

KUŘE ŠŤASTNĚJŠÍ, MASO CHUTNĚJŠÍ?

A můj verdikt zní: ano! Tohle kuře stojí za všechny ty peníze. A to neplatí pouze o jeho velikosti. Z jednoho jsme se najedli hned čtyři, přičemž zbylo ještě další den na velkorysé zapečené těstoviny. Důležitější ale je, že kuře chutná jako kdysi. Maso má strukturu, je pevné, po vodnatosti a rozměklosti ani stopy a kůže je nebývale robustní, po upečení tedy šťavnatá a tučná. A tučnost, to je snad jediná moje výtka ke kuřeti z Loučné. Tohle šťastné kuře je totiž opravdu několikanásobně tučnější, než jeho neduživé sestry z velkochovů. Farma to ale bez mučení přiznává s dovětkem, že ačkoli tučnější, kuře obsahuje mnohem více esenciálních mastných kyselin. Já ale dodávám: s výpekem z tohoto kuřete skutečně šetřete! Váš žlučník vám poděkuje. 

RECEPT NA KUŘE S NÁDIVKOU

Vzhledem k velikosti kuřete doporučuji udělat ho s nádivkou. Jednou vrazíte do trouby a máte vlastně už vše hotovo. Recept na moji nádivku naleznete zde. Ano, na obrázku je nějaká jiná náplň, jak správně podotýkáte. Zkusila jsem tentokrát kuře nadít bulgurem se špenátem. Šlo to, ale na doporučení to není, děcka. Takže radši vezměte zavděk tím starým receptem výše. Maso je ale natolik kvalitní, že kdybyste kuře jen pořádně posolili uvnitř i vně, natřeli máslem a v posledním stádiu pečení kavlitním medem, nezkazili byste vůbec nic. A ještě byste se mohli  soustředit výhradně na chuť masa a nostalgicky si tak zavzpomínat na časy, kdy kuře ještě chutnalo jako kuře. 

A co vy? Připlatíte si radši za "šťastné" maso, nebo se spíše snažíte jeho konzumaci omezit? Nebo je vám to úplně jedno? Pište do komentářů!