Bejt vyslanej na služební cestu do Londýna je snem asi každého úchyla přes jídlo. Teď to potkalo i mně! Plesala jsem nepřetržitě asi pět minut a šetřila asi pět tejdnů, abych mohla všechno ochutnat. Všechny ty vůně v SOHO, nebo přízemí obchodního domu Selfridges, kde se vedle sebe tísní ty nejlepší cupcakes s nejlepšími čokoládami! A hned první den na břehu Temže je potřeba do sebe narvat Fish and chips! Mimochodem, ta hrachová hmota a kyselá majonéza jsou z toho asi nejlepší.
Všem příznivcům indické kuchyně musím naprosto doporučit síť restaurací Masala zone. Jedna je umístěna velmi příhodně v Covent Garden, centru většiny nákupů. Na světě neexistuje nic lepšího, než si po celém dni vandrování po Londýně pod stolem tajně zout boty a dát si tzv. "thali". Thali je stříbrný podnos, na kterém je vždy nějaký druh curry a dalších vícero mističek naplněných různými variacemi na indickou čočku, brambory, cuketu, chutney a další pochutiny. Takhle barevně prý jedí praví Indové. V Masala zone si své Thali můžete navrhnout podle svého a rozhodnout, zda ho chcete s rýží, či s chapati. Nevím, u mně nebylo co řešit, já prostě chapati miluju.
A když jste jako turista v Londýně zrovna v den, kdy se koná největší protivládní demonstrace, učitelky, hasiči a státní úředníci zablokují hlavní ulice a radikálové zaútočí na obchodní dům značky Topshop, ve kterém se zrovna nacházíte, není nic lepšího, než objevit vietnamské bistro servírující pořádný horký vývar s nudlemi a tam se uklidit.
Bistro se jmenuje Nam a nachází se na Dean Street. Jako stvořené pro nerozhodné - servírují totiž pouze Pho (kuřecí, nebo hovězí vývar s nudlemi) a jarní závitky. Vývar by postavil na nohy i mrtvolu a krevety v něm byly nádherně čerstvé. Co víc si za svých 5 liber přát...
Jo, možná vím, co víc si v Londýně přát: po obědě i večeři! Tahle byla opět asijská a to v restauraci Aji Noodle bar, kterou jsme měli hned u hotelu. Poměrně strohý interiér s červenými lavicemi a s návodem na použití restaurace na stěnách, ale velmi přátelská obsluha a japonská a korejská kuchyně.
Petrovo klasické kuře teryiaki byla asi lepší volba, protože u něj měl polévku s tofu a rýži ochucenou mořskými řasami, ale já alespoň ochutnala japonské kari. No, dobře, byla to blbá volba...
Věděli jste, že mrkev byla původně fialová, bílá, nebo červená a že až nizozemští vlastenci ji vyšlechtili do oranžova? My taky ne, dokud nám to neřekla Harieta z plakátu na Borough Marketu, neuvěřitelně příjemného londýnského tržiště, kde najdete biopotraviny, maso, ryby, ale i houby, nebo francouzské sladké pečivo, za které by se nemusel stydět ani Paul...
Tak kterou? Mrkvovo - koriandrovou, nebo divokou česnekovou?
Už jsem tady říkala, co to znamená cupcake. Muffin s co nejrůžovější polevou a dalšími pičičmundinama na vrchu. Čím víc pičičmundin, tím lepší cupcake. Tohle je obchod na Covent Garden, jehož majitelka napsala celou kapkejkovou kuchařku! Chápete!?
