Tohle rizoto vrací úder všem poznámkám typu: „Přece nebudu jíst samotnou rejži!“, nebo: „Jenom rejže s houbama? Nic jinýho tam nebude?“ Protože tohle je Risotto s velkým R a dvěma té. To znamená s vínem a rýží arborio. Zapomeňte na naběračkou vytlačené kopečky rozvařené hmoty a kuřecího masa bez chuti. Protože i kdyby tenhle postrach školní jídelny měl nějaký italský název, jmenoval by se „insalata di riso“ a ne „risotto“.
Moje matka i dědeček milují houby. Mastné řízky, a nebo kašovitá smaženice ale nejsou jídla, ve kterých houby skutečně uctíte. A proto jsem si k ruce vzala recept Dity Pecháčkové a její díl ze seriálu „Poprvé s Ditou P.“ s názvem Houbové rizoto. Rizoto samozřejmě poprvé nevařím, ale chtěla jsem se podívat, jaký postup zvolila ona.
Tento recept začíná trochu komplikovaněji. V lese. Kdo si totiž pod „houbami“ představí žampiony, ten ať se jde najíst do McDo. Pro skutečné houbové rizoto totiž musíte vyrazit do lesa a tam se dvě hodiny plazit ve křoví v honu na „lišku“. A taky na pár čerstvých křupavých hřibů a dobrý jsou taky ryzce, pokud je poznáte a neotrávíte se něčím jiným.
Doma pak nakrájejte cibuli a česnek a na kombinaci pravého másla a olivového oleje nechte zesklovatět. BTW máslo a olivový olej je kombinace, která dodá „šťávu“ každé osmahnuté cibulce a následně pak jídlu. Poté přidejte rýži typu Arborio. Bohužel, bez tohoto typu rýže nebude rizoto pravé. Nejde ani tak o tvar rýže, jako spíše o škrob, který vytvoří pro italské rizoto tak charakteristickou kaši.
Rýži opékejte nasucho na tuku, dokud se nezačne lehce připalovat. Zkuste se nebát a rýži opékejte skutečně dlouho. Až už to nebudete moci vydržet, přilijte bílé víno. Mně se osvědčil ten nejlevnější muškát. Sem tam zamíchejte a až se víno celé vypaří, začněte přidávat teplý vývar. Počkejte opět, až se vypaří a postupně přidávejte další a další dávky, dokud rýže nezměkne.
Mezitím v jiném kastrůlku osmahněte na másle houby. Osolte, opepřete a až budou měkké (ale ne rozblemcané), přidejte je do rizota. Mělo by to být někdy ke konci vaření, aby vám dalším vařením úplně nezměkly. Na konci do rizota vmícháte parmazán. Nemáte-li čas nebo peníze kupovat pravý parmazán, můžete zkusit levný a dostupný Gran Moravia, který, světe div se, pochází z moravské Litovle.
Bohužel, po rizotu nezbylo nic, co by se dalo vyfotit. A tak vám musejí stačit alespoň fotky hub, které v něm byly.
Žádné komentáře:
Okomentovat