Abych pravdu řekla, kdo viděl Londýn, nebo Paříž a něco tam jedl, musí nutně propadnout dojmu, že ve Vídni „chcípl pes“. Město má hodně provinční atmosféru a kromě výstav a několika pamětihodností nenabízí skoro žádnou „šťávu“. Kdo už viděl „Štefl“, Belveder, Hofburg a prošel Mariahilfer Strasse, může se v klidu soustředit na kulinářské bohatství, které Vídni zanechala historie rezidenčního města rakouských císařů. Vídeňských specialit není moc, ale množství je výrazně kompenzováno kvalitou servisu. Například v Café Central jsem se při objednávce pouhého Darjeelingu a Gulaschsuppe cítila přímo jako císařovna Sissi!
V Café Central jsme museli chvilku čekat, než nás usadí. Odměnou nám ale bylo vysoce profesionální a milé chování číšníka. V Café Central mají bohatý výběr čajů a dojem z vysoce kvalitního podniku utvrzuje i několik druhů čajů černých, včetně Darjeelingu. Na rozdíl od pražských podniků vám číšník vybraný čaj skutečně i donese. Čaj se servíruje v konvičce a se špalkem kandovaného cukru na špejli.
Jelikož jsme šli spíše na přesnídávku, rozhodli jsme se ochutnat slavnou Gulaschsuppe. Byla správně hustá, výborně ochucená, zkrátka“poctivá“. Brambůrky pokrájené na malé kousky, jemné hovězí maso taktéž. Nebyla příliš cítit cibulí a měla přesně správný poměr ingrediencí a vodové složky. Ke gulášovce v Café Central podávají čerstvou houstičku.
Jako každý správný turista jsem i já ve Vídni musela ochutnat pravý dort od Sachera. Přímo do hotelu Sacher jsme se ale nedostali. Fronta před hotelem byla nedůstojně dlouhá. Rozhodli jsme se proto ochutnat neméně pravý Sacher z c. a k. cukrárny Demel.
Sacher ale pro mě znamenal trochu zklamání. Je to spíše sušší piškotové těsto s velmi, velmi sladkou čokoládovou polevou. Je třeba ale říci, že poleva má skutečně intenzivní a luxusní čokoládovou chuť. Sacher je u Demela servírován s čokoládovým „razítkem původu“. Dali jsme si ho s čajem a kávou, která byla podobně servírována jako v Café Central. Celou dobu do Demela proudily davy turistů ze všech koutů Evropy a dokonce i Japonci.
Další den ve Vídni jsme navštívili tzv. Naschmarkt – tržiště u krásného Pavilonu Secese, kde se chvílemi budete cítit jako v Africe, chvílemi jako v Asii a vůbec ne jako v hlavním městě Rakouska. Naschmarkt začíná sérií hustě na sebe naměstnaných malých restaurací – asijských, italských i rybích. I v sobotu mimo dobu oběda bylo v restauracích beznadějně plno a vůně prozrazovala, že jde o autentické jídlo. Na druhém břehu Naschmarktu se zase budete cítit jako v Africe – prodávají se tam na trhu různá koření, olivy a baklavy a na konci trhu je oblast, kde koupíte výjimečné sýry a různé druhy ryb a mořských plodů.
Našinec při tom pohledu ovšem cítí velkou bolest a chce se mu vzkřiknout: Óóó, proč něco takového není i u nás doma!!
Žádné komentáře:
Okomentovat